Interakce mezi látkou a elektromagnetickým zářením umožňuje existenci mnohého života na naší planetě. Pro člověka klíčové elektromagnetické záření představuje viditelné světlo, které se nachází v rozsahu vlnových délek 390–760 nm. Díky tomuto relativně úzkému rozsahu vlnových délek můžeme zrakem vnímat svět okolo sebe. Vizuální podněty jsou totiž způsobené odrazem světla od různých těles na sítnici našeho oka.  Navíc různá tělesa absorbují a odráží různé složky viditelného světla a tím se pro náš zrak stávají barevnými. Příroda využívá interakce mezi světlem a konkrétními chemickými látkami už od dávných časů. Příkladem může být proces fotosyntézy, během kterého rostliny produkují pro nás nepostradatelný kyslík. I lidstvo se naučilo využívat světlo v kombinaci s různými materiály ke svému prospěchu. Mezi takové příklady lze uvést solární články, které nám umožňují převádět světelnou energii na elektrickou nebo diody rozličných barev, kde naopak dodáváním elektrické energie vytváříme světlo o požadované vlnové délce.

V rámci výzkumu v oboru organické a materiálové chemie nejvíce Jana Podlesného baví sledovat, jak molekuly, které vznikly v laboratoři, reagují na různé světelné podněty. Rovněž rád teoreticky navrhuje nové molekuly a následně sleduje, jak drobné změny v jejich struktuře ovlivňují výsledné vlastnosti. V poslední době našel také velkou zábavu v sestavování různých diodových zařízení pro své molekulární přepínače. Na pracovišti na VŠTE v Českých Budějovicích ho najdetě například v laboratoři s páječkou a cínem nebo schovaného u spektrofotometru nebo každoročně během Noci vědců.